Drahý diamant? Relativní pojem

5.12.2019

Vznik diamantů

Pod rozlehlými, geologicky stabilními částmi zemské kůry (kratony) je vhodné prostředí pro krystalizaci atomů uhlíku, čímž se formují krystaly diamantů. Nachází se v hloubce zhruba 140-190 km pod povrchem Země. Zde jsou teploty v průměru 900 až 1 300 stupňů Celsia a tlak 45 až 60 kilobarů (což je tlak 45 000 až 60 000 krát vyšší než atmosférický tlak na zemský povrch). Kratony jsou pouze součástí kontinentů – diamanty se neformují pod oceány, jelikož tam je zemská kůra tenčí.

Diamantová naleziště se nacházejí ve dvou druzích horniny – v kimberlitu a lamproitu. Tyto horniny byly vymrštěny ze zemského pláště už před 2,5 miliardami let, a nejmladší erupce byly 20 miliónu let zpátky. Avšak diamanty v roztaveném kimberlitu ani lamproitu nevznikají – jen je dopravily na povrch ze zemského pláště. V místě zemské kůry, kde nastala erupce a vznikl „komín“ vyplněný vyvřelou horninou.

Eviduje se kolem 6 tisíc takovýchto míst, ale jen přibližně tisícovka obsahuje diamanty. Navíc jen asi u 50 je obsah diamantů takový, že se těžba vyplatí. A zhruba na 20 místech se těží.

Diamantový důl Mir, Rusko (www.interestingenergy.com)

Těžba diamantů

Většina diamantů na dnešním trhu pochází z těžby na primárním ložisku - tedy přímo v kimberlitovém nebo lamproitovém komíně. Může probíhat povrchově, nebo hlubinně.  Při povrchové těžbě se nejdříve odstraní obyčejná hornina, než se zpřístupní kimberlit. U hlubinné těžby se komínem vedou tunely. K rozvolnění horniny se používají i trhaviny stejně, jako tomu je v běžných kamenolomech.

Když komín dosahuje zemského povrchu, působí na něj eroze – zvětralá hornina je pak odplavována deštěm, potoky a řekami. Spolu s horninami putují i diamanty a osazují se v prohlubních. Těžbou na sekundárním ložisku se rozumí těžbu v takových naplaveninách. A to jak mechanizovaně, tak ručním rýžováním. První diamanty objevené v Jižní Africe byly právě z aluviálních ložisek.

Rýžování diamantů (www.mpifg.de)

Druhá fáze těžby

Při samotné těžbě se netěží přímo diamanty, ale těží se diamantonosnou horninu nebo štěrk. Ty jsou transportovány do drtiče, který rozbije vše na kusy menší jak 150 mm, pak následuje sekundární drcení na potřebné frakce.

Navazuje „propírání“, aby se odstranil přebytečný materiál. Vše menší jak 1,5 mm se většinou vyřazuje, protože se nevyplácí takto malé diamanty vůbec vybírat.

Připravená směs smíchaná s vodou putuje do separátoru, kde se odděluje lehčí matriál a kousky s vysokou hustotou (včetně diamantů) klesají ke dnu. Z tohoto koncentrátu je různými metodami vybírají jednotlivé diamanty. Jednou ze starších metod je použití „mastných pásů“. Využívá se vlastnosti diamantu, že voda k diamantu nepřilnává a naopak diamant přilnává k mastnotě. Když se tedy na pás potažený vrstvou tuku vysype mokrá směs kameniva s diamanty diamanty zůstanou přilepené a vše ostatní odpadne.

Moderní technologie fungují tak - velmi zjednodušeně řečeno - že z pásu padají kameny, senzory detekují, kde se nachází diamant, v to místo se vystřelí vzduch, který odhodí diamant mimo - do boxu s diamanty.

Diamantová surovina (www.diamant.cz)

Krystaly diamantů jsou následně vyčištěny, zváženy, zabaleny, zapečetěny a spolu s osvědčením o svém původu v souladu s Kimberleyským procesem jsou připravené k transportu. Více o Kimberleyském procesu si přečtete zde.

Broušení diamantů

Diamantová surovina se rozděluje do několika tisíců kategorií. Základní rozdělení je na diamanty drahokamové, téměř drahokamové a technické. Poměrově procentuálně to vychází zhruba 15 : 39 : 46. Následuje rozdělení podle velikosti, barvy, předpokládané čistoty, tvaru krystalu atd.

Technické diamanty, zejména díky svojí extrémní tvrdosti, mají široké uplatnění v průmyslu. Osazují se do pilových a brusných kotoučů, vrtáků, obráběcích nástrojů, jedinečné jsou diamantové pasty pro leštění. Své využití nacházejí i třeba v kosmetickém průmyslu. 

Broušení diamantů není jen umění, ale precizní a exaktní věda.

Každý kámen je unikátní a než se brusič pustí do díla, tak jej musí velmi pečlivě nastudovat. Přeci jen v sázce jsou nemalé částky. Musí zhodnotit, jak nejlépe orientovat broušení, aby získal kompromis mezi výtěžnosti a umístěním inkluzí. Moderní 3D skenery dnes usnadňují výpočet potenciálu a navrhují brus podle zadaných kritérií, ale jen člověk může zhodnotit charakter inkluzí, vnitřní pnutí v kameni, atd.

Plánování brusu (www.diamant.cz)

Některé tvary surovin jsou vhodné pro výbrus dvou nebo i více kamenů. Je třeba dobře propočítat, jestli se více vyplatí vybrousit jeden větší kámen, nebo surovinu rozřezat nebo rozštěpit a vybrousit z ní 2 menší kameny. V případě řezání je třeba zkalkulovat, jaký poměr vzniklých kamenů je nejefektivnější. Řezání je možné buď využitím diamantového kotouče, nebo laserově. Extrémní příklad: z největšího dosud nalezeného diamantu Cullinan bylo vybroušeno 105 diamantů (9 velkých a 96 menších)! Hmotnost suroviny byla 3106 ct, což odpovídá hmotnosti 621,2 g.

Řezání diamantu (www.diamant.cz)

V první fází samotného broušení se tvaruje obrys – v případě broušení kulatého briliantu se kámen kulatí. Dále se umisťuje tabulka (vrchní a největší faseta na kameni) a základní fasety – 8 na korunce (vrchní části) a 8 na pavilonu (spodní části). Následují ostatní fasety – hvězdové, horní a dolní rundistové. Kulatý briliant má ve finále 57 faset. Všechny by měly mít úhly nastavené vůči sobě tak, aby co nejlépe odrážely světlo. Navíc by měly být vykonány tak precizně, aby se rohy sousedících faset stýkaly v jediném bodě.

Schéma faset na kulatém briliantu

Představa, že existují stroje, do kterých se na jednom konci nasype pytel surových diamantů a ony na druhém konci vyplivnou vybroušený briliant je mylná. S každým kamenem se pracuje individuálně – krok po kroku, faseta za fasetou. Samotné broušení karátového diamantu zabere zkušenému brusiči zhruba 8 hodin práce. 

Fasetování diamantů (www.diamant.cz)

Hodnocení diamantů

Přední světovou autoritou v gemologií je americká laboratoř GIA – Gemological Institute of America. Byla založena v roce 1931. GIA vytvořila první a dnes celosvětově uznávaný standart pro hodnocení diamantů – tzv. 4C, odvozené z anglických počátečních písmen pro hmotnost, barvu, čistotu a brus, tj. carat weight, color, clarity a cut.

GIA má vytvořenou aplikaci, kde je si lze názorně prohlídnout ukázky 4C. Doporučuji si vyzkoušet, jaký je třeba rozdíl mezi barvou F a H. U karátového diamantu při stejné čistotě VS1 je rozdíl v ceně 20 %.

Printskriny aplikace „GIA 4C“

Určení hmotnosti je nejjednodušší – pokud máme k dispozici váhu s dostatečnou přesností. Hodnocení dalších parametrů je více méně subjektivní. Při určování barvy se hodnotí, jak intenzivně je kámen zbarvený, u čistoty zas počet a charakter inkluzí (vnitřní charakteristiky – např. krystaly, trhliny, atd.). Brus se u kulatých briliantů hodnotí třemi parametry – proporce, symetrie a opracování. Finální parametry jsou tedy závislé na použitých přístrojích, pomůckách a zejména zkušenosti hodnoticího gemologa. Proto se na trhu klade důraz i na páté C – certifikát neboli certifikující laboratoř. Existují totiž laboratoře, které mají svoje vlastní hodnocení lišící se od GIA, byť používají stejné značení.

V Evropě je uznávána laboratoř HRD - Hoge Raad voor Diamant založená v roce 1973 a působící v Antweprách. V České republice máme Českou gemologickou laboratoř. Ta provádí identifikaci a certifikaci diamantů, drahých kamenů – jak volných, tak osazených ve šperku. Je to špičkově vybavená laboratoř s vysokým renomé nejen v ČR, ale i v zahraničí.   

Certifikát k diamantu (www.gemology.cz)

Obchodování s diamanty se odráží od Rapaportu (Rapaport diamond report) - cenové indikace New Yorské burzy vydávané společnosti Rapaport Diamond Corporation. Jedná se o velkoobchodní „ceník“ pro broušené diamanty hodnocené podle GIA standardů. Je vydáván formou tabulek pro jednotlivé hmotnosti kategorie. V každé kategorii je pak uvedena cena v závislosti na barvě a čistotě.

Vliv na cenu má i stupeň fluorescence, „magické“ hmotnostní hranice, atraktivita tvaru. Větší karátové ceny mají kameny spárované nebo vybrané do setu, než je tomu u samostatných kamenů stejných parametrů. Diamant může mít inkluze z jiných minerálů – a takový granát ve tvaru srdce může velmi významně navýšit cenu.

Barevné diamanty mají samostatnou kapitolu v hodnocení. Jejich barva může být důležitější než čistota. Stejně tak hodnocení brusu má jiná pravidla - brus se může upravovat tak, aby barva kamene co nejvíc vynikla. Lze ale konstatovat, že barevné diamanty (u žlutých a nahnědlých toto platí při zbarvení mimo klasickou stupnici D-Z) jsou dražší, než ty bezbarvé.

Upravované diamanty

Téměř drahokamové diamanty (výše zmíněných 39% z těžby), které z nějakých důvodů nejsou na trhu žádané, se dodatečně upravují, aby se zvýšila jejích prodejnost. Jde zejména o úpravu barvy nebo čistoty kamenů.

Oblíbené černé diamanty mají zpravidla upravenou barvu, stejně tak jako většina modrých diamantů na trhu. Téměř neuvěřitelné je, že nahnědlé diamanty, jejichž barva je dána narušením krystalické mřížky, lze upravit na bezbarvé.

Viditelnost černých inkluzí v diamantu lze snížit tak, že se k nim laserem vyvrtá kanálek, kterým se inkluze chemicky vybělí. Bílé trhliny pak zprůhlední vyplněním sklem.

Plněný diamant (www.finebrilliant.co.il)

Upravené diamanty mají svoje místo na trhu - k mání jsou tak například větší kameny za nižší ceny, než jaké jsou u neupravených kamenů. Prodejce má povinnost o této skutečnosti informovat kupujícího, bohužel není to pravidlem. Často jsou tyto kameny využívány k podvodům.

Syntetické diamanty

Syntetické diamanty se vyrábí zhruba od poloviny minulého století. V posledních letech díky technologickým pokrokům tyto kameny zažívají boom. Mají čím dál větší místo na trhu a to hned na dvou frontách. Protože jejich cena je zhruba třetinová oproti přírodním diamantům, jsou zajímavou alternativou do šperku. Na druhou stranu se využívají k podvodům – bez profesionálního vybavení často nelze syntetické diamanty rozeznat od přírodních. Dochází tak k tomu, že se přimíchávají k přírodním kamenům anebo se za ně vydávají.

Ověřování syntetických diamantů (www.gemology.cz)

 

Dokonce je už technologicky možné i to, že se za přírodní diamant nechá narůst vrstvu syntetického diamatu. Takže když někdo preferuje velikost před 100% přírodnosti, může si pořídit i takový hybrid.

Hodnota diamantu

V ceně každého diamantu jsou ukryté náklady na nalezení vhodných lokalit pro těžbu, vybudování dolu, odtěžení obrovského množství hornin, vytřídění „zrna od plev“, podrobné zkoumání každého surového kamene individuálně, plánovaní a realizace broušení. Certifikace ke kameni je pak posledním krokem před nabídnutím k prodeji. Než se kámen dostane z dolu do šperku, projde mnoha rukama, lidé nad ním stráví spoustu hodin precizní manuální práce. Když je pak v obchodě tří milimetrový briliant průměrné kvality osazený v ručně vyrobeném prstenu ze zlata s cenovkou 15 tisíc korun – je to hodně?

Krystyna Samek

---

Komentáře